Krajta vodní (Liasis mackloti)

°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°

Tento menší druh, dorůstající do maximální délky 2 metrů ( průměrně 120 - 160 cm ), se v několika poddruzích vyskytuje v Indonésii, v severní části Austrálie a na Nové Guineji. Několik endemických populací žije také na přilehlých ostrovech Suva, Timor, Wetar, v Malých Sundách a v Queenslandu.

Má protáhlou štíhlou hlavu a nepříliš silné tělo. Zbarvení je jednoduché, hnědozelené nebo šedozelené, s drobnými tmavými skvrnami. Břišní strana je zpravidla žlutavá, popř. světle hnědavá. Na hlavě je nápadný široký nosní štítek se dvěma tepločivnými jamkami a světlé oči se svislými zřítelnicemi.

V přírodě vyhledává spíše vlhčí oblasti, jako jsou vlhké lesy, povodí řek a bažiny ( odtud její jméno ), kde loví různé hlodavce a v křovinách také ptáky.

Terárium pro úspěšný chov volíme prostorné, s dostatečně velkou vodní nádrží, kterou tato krajta ráda vyhledává. Vhodné úkryty a dostatek větví k lezení by měly být samozřejmostí. Jako substrát můžeme použít třeba drcenou kůru, nebo směs Lignocelu či rašeliny s pískem. Vzhledem k biotopu který ve své domovině obývá, je důležité zachování dostatečné vlhkosti v teráriu, která by nikdy neměla klesat pod hranici 70 % relativní vlhkosti. V opačném případě svého chovance vystavíme nepříjemným potížím, jak respiračním, tak při svlékání staré pokožky. Terárium osvětlujeme po dobu 12 hodin denně, za současného vytápění. Teplotu udržujeme na 26 - 28°C s tím, že pod vyhřívacím místem může být až 32°C a na nejchladnějším místě 24 - 25°C. Podáváme myši, potkany a kuřata.

Přestože krajty rodu Liasis nepatří zrovna mezi nejběžnější chovance, přesto se je již daří v teráriích množit. Nejdůležitějším předpokladem pro stimulaci páření je asi navození tzv. zimního období, kdy snižujeme teplotu asi o 3 - 4°C se současným zvýšením relativní vlhkosti v teráriu až téměř na 100%. Někdy se doporučuje také podávání vitamínu A samicím ( Broer 1982 ). Mláďata se líhnou po 70 - 90 dnech inkubace, za teploty kolem 30°C a 100% vlhkosti. Dvouletí jedinci jsou již schopni rozmnožování.

Klasifikace rodu Liasis není do dneška úplně vyřešena a tak se udává počet jejích druhů na 5 - 9. Většina jich patří mezi "mrzuté" a kousavé hady, kteří mnohdy zůstanou agresivní i po letech chovu v teráriu. I to je zřejmě jeden z důvodů, proč se s těmito hady setkáme u chovatelů jen sporadicky.

Richard  Horčic