IV.

Postřehy chovatelů

°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°

Na této stránce najdete zajímavé poznatky, zkušenosti a příspěvky chovatelů, můžete se tedy na ní podílet i Vy ! 

Pište !!!

Už vylezly!!!!!!

Dobrý den pane Horčic,

tak jsem dneska byl na chatě, a víte co jsem viděl? Šel jsem po cestě, a najednou vidím na stráni bílou zmiji s černou čárou. Tak koukám a vedle ní další 4 a jedna z nich byla hnědá (asi samice). Nejdříve jí oblézali a strkaly do ní hlavou. Potom se začali ty zmije (asi samci) prát. Nezápasily najednou, ale najednou se z nich 2 stratily, asi to vzdaly. A ty zbývalí dva zápasily spolu (aspoň si to myslím, takhle zápasily i kobry královský, ukotvily se ocasem, a snažily se tomu druhému přimáčknout hlavu k zemi). No a jeden vyhrál a začal se pářit s tou samicí, ta tam pořád lezla okolo.

Neměl jsem kameru, tak jsem to nemohl natočit a to mě strašně štve, to už asi nikdy neuvidím. Ale zajímavý je, že jsem byl od nich asi třičtvrtě metru, a neutekly, asi byly zabraný do té svojí činnosti. Ten zápas trval asi 20 minut, ale potom,co se začali pářit, tak jsem u toho nevydržel, byl jsem u toho asi dalších 30 minut a pak jsem odešel. Příští týden tam zase jedu na 5 dní ,tak uvidím co se stane. A ještě ten den jsem chytil 2 užovky obojkový a našel jsem jednu mrtvou zmiji. Ale ještě se mi nestalo, že mě chtěla užovka uštknout, normálně zvedla hlavu i s krkem asi 8-10 nad zem, nafoukla krk a syčela.A potom normálně vystřelila hlavu jako zmije a kousala. To se mi ještě nestalo, vždycky buď utekla nebo předstírala mrtvou. Ale zmije to nebyla na 100%. Tak to je můj první zážitek s hady letošního roku. 

Nashledanou s pozdravem Lukáš Haman. haman.l@quick.cz  ( jak jsem si s váma psal minulý rok)

Odpověď

Ahoj Lukáši,

děkuji za dopis a jsem rád, že jsi se zase po dlouhé době ozval. Tak už je tady jaro a s ním je spojena doba páření u mnoha zvířat, hady nevyjímaje. Máš opravdu štěstí, páření zmijí se nevidí každý den a přestože jsou na Šumavě poměrně hojné, na pářící se zmije lidé narazí jen občas. Škoda, že jsi neměl tu kameru. Páření bývá skutečně poměrně bouřlivé a při tom vzrušení hadi zpravidla zapomínají na opatrnost. V té době také bývají nejzranitelnější a často se stávají obětí nějakého dravce, či jiného predátora.

Někteří hadi bývají celkově agresivnější, než ostatní zástupci určitého druhu. Třeba u takové krajty královské, známé svým stáčením do koule v případě ohrožení, se občas najdou jedinci, kteří místo schováváni hlavy dokáží pěkně pokousat. Není divu, že i mezi užovkami obojkovými se najdou jedinci, kteří poruší pravidlo a místo předstírání vlastní smrti se snaží kousnout. V žádném případě tě ale nechtěla uštknout, to dokáží jenom jedovatí hadi. O uštknutí se mluví v souvislosti z kousnutím jedovými zuby a vpravením toxinu do rány. Tak jako tak, kousnout dokáže užovka docela pěkně.

Přeji Ti víc takových zážitků, které možná nejsou pro většinu lidí příliš atraktivní, ale u kterých my "haďáci" zažíváme pocity podobné euforii.

S pozdravem Richard  Horčic

Hlavička naší hadičky  a takhle vypadá Žofka, když se pořádně nadlábne

     

Pěkný, že ?  Tomáš Vícha,   tvicha@egu-praha.cz 

Inu, krajta ..

Je to mazák. Čile se mnou komunikuje, ať si kdo chce co chce říká (ať si mamka slzy utírá - dodal by J. Grossman). Přijel jsem dnes po víkendu. Jakmile jsem vstoupil do dílny, koukla se po mně s výrazem (schválně přeháním): "Furt se někde couráš a já mám žízeň". Poslechl jsem, napustil misku s vodou a dal ji k ní na plotnu. Pravda, kdyby žízeň byla opravdu kritická, asi by se dalo slézt a jít se napít do bazénku, ale proč prostě nepožádat páníčka, že? Pohladil jsem ji a položil vedle ní ruku na plotnu. Sama si mi na ni vlezla (hroznýši VŽDYCKY hlavou cukají a nenechají si na ni sáhnout) a důkladně ji celou očichala. Takovej ten průzkum typu: "hmm, hmm, tak dříví jsi štípal, aha, tady ses praštil, hmm, hmm, no hodně jste uklízeli, hmm, hmm, koukám, myšku ani potkana jsi nepotkal, no, škoda, ale hlavně že už jsi zase tady, no a co máš dál?" Pak se nechala pozvednout a postrčit k misce, aby se stále ležíc mi na ruce vydatně napila. Pak se teprve beze spěchu odtáhla a svinula v koutě dávajíc tak najevo, že audience skončila. No není to krásné?

Jinak už bez problémů baští mražené králíky. Nad prvním dost přemýšlela, je-li fakt k jídlu, nejspíš proto, že prvního živého se bála. Teď už ale žádné problémy nemá a já mám po starostech, protože zásobu mám v mrazáku. Potkany s tím ale střídám, aby to neměla jednostranné. Poté, co jste mi poradil to klepnutí, se mi už nestalo, že by ji poranili.

Pokud potkana sežere na Lignocelu, mívá ale tak zalepenou hubu kokosem, že ji ani nezavře. Poté nastupuje páníček, aby tlamu vyčistil. To je ovšem operace, kterou podstupuje asi s takovou chutí, jako ve vítězném snímku posledního "Neváhej a toč" podstupuje kokršpaněl to koupání. V našem podání je to ovšem bez nadávání a vrčení - takový tichý, ale vydatný řeckořímský zápas, ve kterém nechybí promyšlené chvaty z obou stran. Pravidla jsou celkem jasně uznávaná - na jedné straně osvobodit hlavu, na druhé ji udržet a vyčistit. Oboustranně však zbytečně si neubližovat. Konečným vítězstvím nkterékoliv strany souboj ihned končí bez jakýchkoliv afektů a dalších výpadů či jiných zákeřností. Dokonce je ihned možné se mazlit! Anebo dále krmit, je-li to na programu. A to i visíc na mně! Visení na páníčkovi už bere jako normální součást svého teritoria.

Tož takhle my tady žijeme.  Daimon   daimon1@seznam.cz

Nový čtenář :-))

Vážený pane Horčic!

Ani si nedovedete představit, jak mne potěšilo, když jsem objevil Vaše stránky!!!

Musím plně souhlasit s úplně prvním příspěvkem v sekci "Postřehy". Poté, co jsem vaše stránky objevil, jsem je skoro jedním dechem přečetl celé (i když mi to trvalo 2 dny!) Ale abych začal pěkně od začátku:

Už od mládí jsem měl podobné zájmy jako Vy. Můj otec mi kdysi dávno (bylo mi kolem pěti let) pořídil rybičky. Jednalo se sice o "obyčejná" paví očka (Poecilia reticulata), ale o to větší radost jsem z nich měl. Později (po přestěhování do paneláku) jsem akvárií měl až 5 a choval jsem nejrůznější druhy ryb. Kromě ryb jsem však měl ještě jednu vášeň. Obojživelníky. Dokázal jsem celé hodiny sedět u rybníka a pozorovat skřehotající skokany, lovící čolky a jinou vodní havěť. Také jsem velice často doma odchovával z vajíček pulce nejrůznějších žab a 3 druhů našich čolků. U čolků jsem většinou odchytil několik dospělých exemplářů a nechal je pářit v akváriích (v té době už bez ryb). A pak jsem v akváriu sledoval jejich vývoj a růst pulců a následnou metamorfózu. Malá mláďata (žab i čolků) jsem po metamorfóze vypouštěl na stejnou lokalitu, odkud pocházeli i dospělé exempláře. Měl jsem štěstí, že nedaleko naší chalupy je malý lesní rybníček, ve kterém se vyskytovaly 3 druhy čolků, snad všichni skokani a ropuchy. I kuňky jsem tam občas zahlédl. Pouze blatnice skvrnitá se tam nevyskytovala a čolek karpatský. To byly jedny z nejšťastnějších let mého mládí. Pak se však narodil můj bratr a poté co povyrostl, jsem se s ním musel dělit o pokoj. Z toho vyplynula drastická redukce akvárií na jednu až 2 nádrže. Tehdy jsem se začal věnovat chovu korýšů. Choval jsem postupně 2 druhy raků (Procambarus clarkii a Procambarus troglodytes). Kromě toho jsem choval také nejrůznější druhy hlodavců (myší, křečků a křečíků). To mi vydrželo až do střední školy (mimochodem SZeŠ obor Veterinární prevence). Celým mým dětstvím se však jako červená nit táhla láska k hadům. Bohužel jsem však, zhledem k panickému strachu a hlavně odporu z hadů mé matky, nemohl žádného hada chovat doma. Vyřešil jsem to, v dobách totalitních povinným, vstupem do pionýrského teraristického kroužku při Okresním domě dětí a mládeže v Českých Budějovicích. Zde se však naštěstí nechodilo v krojích. Na podobné "blbinky" tu nebyl čas. Dvakrát týdně bylo potřeba nakrmit zvířata, vyčistit terária, postarat se o chovy krmných hlodavců. Však to asi znáte moc dobře sám, jak to chodí u lidí, kteří mají více plazů. Bohužel, krátce po mém nástupu do tohoto kroužku jsme se musely i se zvířaty přestěhovat do nové budovy. V půlce února!!! To víte, příkaz shora! Asi jsme byly málo vidět?! A tak nám při stěhování část zvířat promrzla a část, zejména atraktivnější chovanci, zmizela. Přišli jsme tak o chovný pár chameleonů, užovek červených, některé želvy ap. V nové budově bylo více místa a větší klid, ale naše chovy se díky tomuto "zásahu shora" ztenčily na pouhou třetinu :-((( Ale i tak jsem se mohl pořád starat o dva hrozbýše královské (dvě samice, dlouhé 3 a 3,5 m), štíhlovku východní, ještěrky zelené (chovný pár), užovku obojkovou, želvy bahenní (4 ks) želvy nádherné (Chrysemys scripta elegans) - 6, později už pouze 4 ks (2 uhynuly) o délce krunýře přes 20 cm, kožnatky čínské (pár), želvy zelenavé, žlutohnědé a jednu čtyřprstou. Dále tam byl ještě jeden blavor a chovný pár gekonů obrovských. (Omluvte prosím mou neznalost vědeckých názvů. Po těch letech si je už všechny spolehlivě nepamatuji a teď, když píši tento dopis, nemám při sobě žádnou literaturu, ve které bych to vyhledal.) Rok nebo dva poté přišla revoluce. A s ní značné problémy. Většina lidí už nemusela povinně chodit do kroužků (ubylo členů), Vedoucí kroužků už to nemuseli dělat kvůli kádrovému posudku (byť to byli většinou lidé fundovaní) a také najednou ubylo financí. Budova byla vrácena v restituci .... Suma sumárum. Náš teraristický klub se rozpadl a zanikl.

Já jsem stále nemohl chovat hady doma a tak jsem se této vášni nemohl v následujících letech věnovat. Na vysoké škole jsem se nemohl věnovat ani obojživelníkům (diplomovou práci na toto téma už dělal někdo jiný) a tak jsem se dal na ornitologii. A také chov drobných exotů. Moje studium bylo zaměřeno na vliv rybničního hospodářství na ptáky rákosin a okolí vod. Kromě toho jsem se staral o školní chovy rab na jedné z kateder (jednalo se o několik druhů živorodek dovezených přímo z Jižní Ameriky, konkrétně z Venezuely). Po státnicích jsem ve škole začal pracovat. I nadále se věnuji popularizaci ornitologii mezi mládeží a mojí pracovní náplní jsou opět ryby. Byť pouze ty naše, tržní. Ale abych se opět vrátil k hadům....

Před časem jsem se rozhodl pořídit si konečně vlastního hada. Vzhledem k tomu, že v té době jsem bydlel s přítelkyní, které hadi zas až tolik nevadí, jsem konečně mohl zrealizovat svůj sen. Jednoho krásného, slunečného, dne jsem navštívil Český Krumlov. A v jednom obchůdku se zvířaty jsem uviděl nádhernou mladou korálovku Lampropeltis triangulum sinoloe. A tak jsem si ji koupil. Asi znáte ten pocit, když se vám splní nějaký sen.....

Asi si říkáte, proč otravuji s nějakou užovkou na stránkách věnovaných hroznýšovitým. Ale mne hroznýši fascinují pravděpodobně stejně jako Vás. Ale po střízlivé úvaze jsem došel k závěru, že většího hada si dovolit nemůžu. Alespoň zatím. Osobně bych si velice rád pořídil hroznýše královského. Ale pohled na moji korálovku v teráriu mne uspokojuje. A díky její velikosti (zatím pouze 40 cm) a atraktivnímu zbarvení ji všichni známí velice obdivují a nebojí se na ni sáhnout. Snad tím odbourám v některých lidech zakořeněný a přitom neopodstatněný, odpor vůči hadům.

Doufám, že Vás můj, poněkud delší, dopis nepřipravil o čas a ještě jednou skláním poklonu nad provedením stránek. Sám moc dobře vím jaké jsou s tím starosti.

Se srdečným pozdravem  Radek Novák,  České Budějovice  ranovak@zf.jcu.cz

Odpověď

Vážený pane,

děkuji za velice milý dopis, o kterém kdybych řekl že mě nepotěšil, tak bych lhal. Vždycky mám velkou radost, když se ozve někdo jako Vy - člověk, pro kterého zvíře není jenom píchlé prase či pečená husa, prostě kterému stojí zato věnovat zvířatům svojí lásku, i volný čas. Také jsem rád, že se Vám moje stránky líbily a že jste na nich našel alespoň část toho, co jste hledal. Pocit, že jste je četl "jedním dechem" je opravdu příjemný, ovšem nerad bych podlehl nějakému velkému sebeuspokojení. Myslím, že je neustále co vylepšovat.

S chutí jsem si přečetl Váš životní příběh, který se s tím mým v mnoha bodech nápadně shoduje; ostatně to je asi osud většiny podobných "nadšenců", zapálených do všeho, co se hýbe. Sám jsem choval snad všechno, co se doma chovat dá, vždy samozřejmě v rámci možností. Po přestěhování do paneláku jsem musel dost drasticky omezit jak velikost, tak i počet svých chovanců a to nejenom hadů, kteří jsou spolu s akvaristikou, mojí největší láskou. Máte veliké štěstí, že jste mohl vystudovat a navíc ještě v oboru který Vás baví, což se jistě ne každému podaří. Mě bohužel bylo studium znemožněno, jelikož otec byl zarytý antikomunista a dával to patřičně najevo. Z toho důvodu byl také skoro dva roky perzekuován. Obrovské problémy v zaměstnání měla i moje matka, která "internacionální pomoc" v 68 roce nazvala hezky nahlas pravým jménem, tedy okupací. A tak přestože jsem v Žatci na zemědělce ( obor chovatelství exotických zvířat ) udělal přijímačky na výbornou, nebyl jsem přijat z politických důvodů. Na vlastní oči jsem tehdy viděl seznam přijatých studentů, na kterém bylo moje jméno s vykřičníkem přeškrtnuto černým fixem a nahrazeno jiným. No, ale o tom jsem vlastně mluvit nechtěl, i když to i ještě dnes někdy trochu zabolí, zoologii se nadále věnuji poměrně intenzivně, i když jenom na amatérské úrovni. Byla to tehdy zvláštní doba, ačkoliv dnes, téměř třináct let po revoluci zůstává někdy také rozum stát.....

Je dobře, že jste si pořídil korálovku, tento nádherný a nenáročný had bude jistě jakýmsi průvodcem při získávání zkušeností v chovu hadů. I když jak píšete, jisté zkušenosti s hady vlastně máte, přestože už od té doby uplynulo pár let. Hroznýšovití hadi mě opravdu fascinují, jednak svojí robustností a také svojí zpravidla spíše rozvážnou povahou. Přestože se jedná se o vývojově jednu z nejstarobylejších skupin, někdy je udivující jejich jistá "inteligence", pochopitelně úměrná tomu, že se jedná jenom o plaza. K chovu v domácích teráriích jsou tedy vhodné nejenom užovky, i hroznýši mají některé druhy, které jsou do bytových podmínek snad přímo předurčeni. Jedním z nich je třeba atraktivně zbarvená a většinou absolutně mírná krajta královská, která dělá opravdu čest svému jménu. I Když dorůstá zpravidla jen do 1,5 metru délky, svým mohutným tělem, nádherným zbarvením a rozvážností, v žádném případě nezapře svojí příbuznost s takovými obry, jako je např. "tmavka", nebo krajta mřížkovaná. I její spotřeba ( 1 - 2 myši týdně ) rozhodně nevyvolá u amatérského chovatele tolik vrásek na čele, jako je obstarávání velkých morčat, slepic či králíků, minimálně dvakrát do měsíce. Máte li tedy slabost pro hroznýšovité hady, krajtu královskou Vám mohu jenom doporučit.

Váš dopis mě v žádném případě neotravoval a velice rád jsem si na něj udělal čas. Ještě jednou děkuji za pochvalu stránek, vzhledem k tomu, že počet návštěvníků se za necelé dva roky provozu blíží již k 11 tisícům, asi si je občas někteří teraristé opravdu rádi otevřou. Pokud budete mít nějakou novou či zajímavou zkušenost se svojí korálovkou, případně budete li se o ní chtít podělit s ostatními teraristy, rád Váš příspěvek na stránkách uveřejním.

Přeji hodně chovatelských úspěchů ( ať již v jakémkoliv oboru ) a zdravím Vás do Českých Budějovic.

Hezký den,   Richard  Horčic

Re:

Vážený pane Horčic!

Děkuji Vám za velmi milou odpověď. Velmi mne potěšilo, že jste si udělal čas i na odpověď. I to se často nevidí. Mnoho chovatelů se nechce příliš dělit o své poznatky z chovu. Mohli by totiž přijít o "kšeft", kdyby někdo jiný také začal rozmnožovat některý atraktivní a ne zcela běžný druh.... Ale to v žádném případě není Váš případ, ani ostatních autorů na těchto stránkách.

K Vašim stánkám musím říci, že jsou opravdu vynikající a vězte, že vím o čem mluvím. Sám mám podíl na tvorbě a aktualizaci stránek mého pracoviště (http://www2.zf.jcu.cz/public/projects/rybari/) takže moc dobře vím, co je s tím práce a jak náročné je vytvořit něco atraktivního a zajímavého. A pokud nejste internetový specialista (jak jsem se dočetl), pak opravdu klobouk dolů. A co se obsahu týká, tak i tady by Vám mnohý profesionální zoolog vaše znalosti a zkušenosti mohl závidět. Chápu Vaše starosti s max. velikostí stranek. 10 MB prostoru opravdu není mnoho.

Doufám, že vytrváte ve Vaší činnosti, která je velkým přínosem pro mnoho, zejména začínajících chovatelů.

Přeji hezký den,   Radek Novák,   ranovak@zf.jcu.cz

P.S. Vím, že krajta královská není tak velká, ale předci jenom 40 cm korálovka je mnohem menší než 40 cm krajta a k prolomení bariér je díky svému atraktivnímu zbarvení o něco vhodnější. Jinak krajtám a hroznýšům zdar!

 

Zdravím,

omlouvám se, že jsem nedala vědět, jak dopadla léčba mého samce hroznýše, ale nebylo mi v tomto směru do psaní - dopadl stejně jako samice.

Dva týdny po úhynu samice, když už byl samec v pořádku, přijímal potravu a byl zcela vyhojený, se mu v tlamě objevily stejné tečkované útvary, které se objevily samici po vyhojení hniloby. Myslela jsem, že se vrátila původní nemoc, tak jsem s ním zajela k doktoru Farskému do Dlouhé louky. Ten mi bohužel sdělil, že se nejedná o hnilobu, ale že jsou to známky rozsáhlé dny. Prognózu mi nestanovil nijak příznivou. Začali jsme aplikovat vitamíny a podpůrné preparáty, nicméně po týdnu mi samec zemřel v náručí. Po pitvě se potvrdilo u obou zvířat, že měli napadené ledviny. Podle vyjádření doktora Farského to způsobilo předávkování antibiotiky - tím gentamicínem, jak už jsem psala předtím. Takže mi ze tří krásných kousků zůstala jen ta má holka, která naštěstí nechytila  hnilobu a nemuseli jsme nasadit antibiotika. Jinak se mé zbývající hadí rodince daří dobře, všichni jsou žraví a mají se k světu, jen pardálky se nechtějí pářit a stále nemůžu sehnat  samici gonyosomy a amelanické obsolety. U té obsolety to nevidím růžově, ale doufám, že alespoň ten zelený krasavec nezůstane bez nevěsty.

Ráda bych se s Tebou setkala a nakoukla do Tvého světa teraristiky, pokud by to bylo možné. Také si nejsem jista, jaké druhy chováš. Uvažuji totiž o koupi nového samce hroznýše. Raději bych opět mladého a od zkušeného chovatele. Pokud o někom víš, kdo by byl poblíž a měl mladé na prodej, dej mi prosím vědět. Předem děkuji za odpověď.

 Přeji hezký zbytek dne,  Stáňa   Stanislava.Hulinova@mumost.cz

Odpověď

Ahoj, tak začínám věřit na nějaký přenos myšlenek. Zrovna v úterý jsem myslel na to, že Ti ještě tento týden i přes záplavu ostatní pošty napíšu a zeptám se, jak pokračuje léčba Tvého hroznýše. Překvapení z Tvého dopisu však nebylo vůbec radostné.

Je mi líto, že to dopadlo tak jak to dopadlo, ztráta dvou zvířat téměř najednou je opravdu rána a nedivím se, že Ti nebylo moc do psaní. Docela se mi potvrzuje, že gentamicin je zřejmě pěkný sajrajt, a konkrétně plazi jsou obzvlášť citliví na jeho předávkování. I když se běžně používá ( pokud je mi známo ) téměř po celém světě, jeho aplikace je přinejmenším sporná a na místě je určitě ta nejvyšší opatrnost. Např. v Německu lze zakoupit speciální inhalační přístroj dokonce i se zabudovaným časovačem, jehož pomocí se běžně gentamicin ( v přesně stanovené koncentraci ) vhání přímo do terária a to vždy po určitou, konkrétně nastavenou dobu. Bohužel, vhodných antibiotik bez vedlejších účinků není zrovna přehršel a veterináři musí vzít zavděk tím, co je na trhu k mání. Že není každý veterinář zrovna odborníkem přes plazy je jasné a přiměřené dávkování, případně nezbytná doba podávání, je věc víceméně jen jeho hrubého odhadu. Věřím, že pokud se gentamicin nadávkuje naprosto přesně a jen na nezbytně nutnou dobu, je léčba vcelku úspěšná a veškeré vedlejší účinky se eliminují na minimum. Snad se jednou dočkáme vhodných léků pro naše miláčky, aniž bychom měli strach z toho, že je jejich podáváním zabijeme.

Jak už jsem se na svých stránkách určitě několikrát zmínil, po přestěhování do paneláku jsem byl donucen dost drasticky zredukovat počet terárií na absolutní minimum a omezit i velikost svých hadů. Setkání s Tebou mi bude samozřejmě potěšením, obávám se však, že budeš zřejmě trochu zklamaná. To spíš já jsem zvědavý na Tvůj chov, který je druhově o mnoho pestřejší a počet zvířat daleko větší. Z celého mého hadího království, které v minulém bytě zabíralo celou jednu místnost a v němž nechyběla většina škrtičů "velké pětky" a několik druhů užovek, zbyly v současné době jen dvě stálá terária v obývacím pokoji, zabudovaná do stěny. Počet druhů jsem omezil jen na ty nejoblíbenější a velikostně nejvhodnější pro chov v omezeném prostoru, takže jsem si ponechal jenom po páru Python regius a Epicrates cenchria maurus.  Bohužel jsem před několika měsíci přišel o 1,0  hroznýšovce, tak je prozatím samice ještě ucházející, mladá vdova. Samec zahynul na melanom na játrech, jak prokázala pitva a nový je zatím někde v nedohlednu. Snad nějakého brzy seženu. Hadi byli vždycky mojí velkou láskou, a až děcka vylétnou z hnízda a trochu se uvolní místo v bytě, jistě obnovím chov s o to větší vervou. Zatím se můj zájem o herpetologii soustřeďuje hlavně mimo domov, jsem zaregistrován v několika klubech, udržuji kontakt s mnoha předními herpetology a také se snažím publikovat. Hadi jsou opravdu fascinující a jejich studium není zajisté promrhaným časem.

Těším se na setkání s Tebou, jistě se nějak domluvíme, až pomine čas dovolených. Jsem teď doma málokdy a červenec i srpen budu nejspíš také většinou mimo. Určitě se ale domluvíme a "hadařský pokec" uskutečníme osobně.

Přeji hezký den a s pozdravem,   Richard

Taky jedna zrůdnost

Dobrý den,

nedávno se mi stala v jednom nejmenovaném zverimexu taková příhoda, že jsem se rozhodl Vám ji napsat. Tak tedy: 

Ze zájmu rád navštěvuji zverimexy všude, kam na svých cestách zavítám. Zjišťuji ceny, prohlížím zvířata .. znáte to. V jednom zverimexu zrovna přestavovali oddělení se zvířaty a tak nebylo veřejnosti přístupné. Nicméně mě tam terarista obchodu po prosbě nakonec pustil a dovolil mi prohlédnout si své početné chovance (hodně hadů i ještěrů, několik set sklípkanů apod.). Mezi hady byl i můj oblíbený druh,  krajta tmavá.

Já: "To sou pěkný mláďata, letošní, ne ?"
Te: "Né, ty sou z loňskýho vrhu, chovnej pár."
Já: "Tak to jim musí bejt už přes rok. Ale nejsou nějaký malý ?"
Te: "Tenhle je samec, ten je menší... no vlastně ne, tohle je samice..."

Samice měla s bídou 3/4 metru, samec ještě menší.

Te: "No, víte, vono je to tady celý v prdeli. Já je totiž nesmim moc krmit, šéf by mně za to zabil. Já jim dám jednou za měsíc jednu myš, víc nesmim. Já bych jim rád dal tejdně potkana, ale potkan stojí 24 a eště jim ho dávat častějc ... Než toho hada někdo koupí je dlouhá doba a jeho výživa by se tak pěkně prodražila ...

Rozhlédl jsem se po zbytku chovanců a pochopil, proč je roční užovka červená dlouhá cca 30 cm... atd.

Te: "Ale jestli chcete tmavky, seženu Vám je od kámoše. Teď je nakladli vajíčka, mladý v září nebudou problém. A navíc sou štěpitelný na albino. A navíc se o ně nemusíte bát, on se o ně stará dobře. "

Sláva, problém z krajtami se vyřešil. Ale z toho zverimexu jsem měl vážně dost. Z obchodu radši zvířata kupovat nebudu a alespoň doufám, že je tenhle zverimex výjimkou.

S pozdravem   Jiří Veleman ,   khaled@seznam.cz

Reakce

Dobrý den,

protože jste se mi minule ozval ohledně té historky z jistého nejmenovaného zverimexu, rád bych Vás informoval zase já, o jednom nechtěně vyslechnutém rozhovoru dvou prodávajících chovatelů hadů, na teraristické burze Živá Exotika na Brumlovce v Praze, a to v sobotu dne 8. června 2002. Upozorňuji, že jsem rozhovor zřejmě neslyšel úplně celý, neboť jsem jenom procházel okolo, ale na druhou stranu jsem zaslechl poměrně dost, vzhledem k totálně ucpané uličce a velice pomalému postupu návštěvníků:

X:......."tak jsem ty mý dva stoletý samce minule konečně odprásk" ( jednalo se o nějaké užovky, jak jsem vyrozuměl ) "Stejně už pamatovali Faraóna......a jenom užírali potravu mladejm."
Y: "Nekecej, že ses jich zbavil, dyk byli starý jak hnědý uhlí. Fakt je někdo koupil?"
X: "Fakt hele, bouchnul jsem je jednomu hňupovi, jako super chovnej, čtyřletej pár...."
Y: "No to byl teda dobrej blb......."
X: "Já bych teda spíš řek, že smolař! Chachachaááá"
Y: "Chachachaááá, přesně takhle jsem já loni odpálkoval ty mý psohlavce, jak jsem jim při tom sondování natrh ty kachle .......stejně by z nich bylo počítám hovno. Ještě že ten blbec co je koupil, nic nepoznal........"

To je myslím bez komentáře. Je mi docela líto chudáků, kteří si jdou někam na burzu, v dobré vůli koupit zvířátko od "zkušeného chovatele".

Tento rozhovor na svých stránkách s chutí zveřejním a jenom je mi líto, že neznám oba "teraristy" jménem. Myslím, že by se na tyto nešvary mělo upozorňovat a veřejně je pranýřovat, už jenom proto, aby si nezkušení a začínající chovatelé dávali na podobné vykuky dobrý pozor. Lidé by měli být s těmito případy seznámeni, aby věděli, čeho se při koupi hada případně vyvarovat a na co si dávat pozor. Internetové stránky jsou k tomu myslím dostatečně vhodné.

Mějte se fajn, přeji hezký den a s pozdravem  Richard  Horčic

Žofka

Žofka má nové terárko (byla to fuška,ale je dle mých předtav), protože už nám zase kapku povyrostla a už se nám do starého (zase) nevešla. Ted už měříme 155cm. Už taky něco váží holka jedna :o)))

         

         

Tomáš Vícha,   tvicha@egu-praha.cz

Historka

"Dneska jsem krmil tu svou zvěř a mám zase docela legrační historku: krajta je naučená, že kdo k ní leze, převážnou většinou není k jídlu. Tak jsem ji to naučil já, protože k ní cílevědomě alespoň jednou denně lezu. Výsledkem je, že ji klidně můžu brát holou rukou - a to i bezprostředně po krmení - kdo má fakt velkou krajtu, ocení. Dneska jsem jí chtěl dát potkana (prvního ze čtyř, co slupla, a ještě by si dala víc!), jenže měla hlavu hodně vzadu. Krajty mají jemnou kůži a snadno přijdou speciálně od potkanů k úrazu. Proto potkana vždy nejdřív omráčím. Ona si ho chytne dřív než se probere a je to. 

Jak měla tu hlavu vzadu, jen jsem jí tak tím potkanem šmrncnul před čenichem a zas pryč. Mrskla jazykem a jakmile ho šoupla zpátky do tlamy (zasunula do Jacobsonova orgánu k vyhodnocení), vyrazila ze sebe neuvěřitelný zvuk - něco jako pfffííííífff, škubla sebou a začala jezdit jako pikovláček. Úplně jsem viděl, co se jí v té kotrbě odehrává: "Ježiš, teď tu proběh potkan!! A já kráva ho prošvihla!! No to je tedy ... " atd, ve stejném duchu. Po chvilce jsem ji tedy zbavil výčitek, podal potkana a bylo to. :o)"

Daimon   daimon1@seznam.cz

Víte, čemu se říká rozmazlovat si hada?

"Jak jsem tu psal, v pátek jsem krajtu (i ostatní hady - nezanedbávám žádného) nakrmil a zaparkoval na topnou desku. V neděli po mně žádostivě koukala, tak jsem pochopil, že má žízeň, ale nechce se zase ještě tolik namáhat, aby kvůli tomu někam lezla. Přinesl jsem jí tedy misku s vodou na desku, vzal hlavu na dlaň, ona se jenom kousek posunula a stále ležíc krkem na mé dlani se vydatně napila. Dneska zase koukala, že by něco potřebovala. Jako správný chovatel rozumím i beze slov a přenesl jsem ji (no vzhledem k velikosti spíš přestěhoval) do bazénku. Ještě jednou se tam napila, pokoupala a vykonala potřebu. Pochválil jsem ji, vyndal, osušil (má svůj vlastní ručník) a umístil zpět na topnou desku. Prej teď zatím nic nepotřebuje ... "

Daimon   daimon1@seznam.cz

Přeji hezký den,

po delší době jsem opět navštívila Tvé stránky a připoměla si Tě. Vlastně nebylo dosud čím se pochlubit, tak jsem ani nepsala. Moji miláčkové jsou všichni v pořádku, el. quatuorlineatky se chystají na zimování, jejich "miminko" se pěkně rozežralo a pěkně vyrostlo. Také anguliferka pěkně narostla - už má kolem 1,5 m. Teď jsem ji z prostorových důvodů dala společně do terária s hroznýškou a jsou spolu velice spokojené. První seznámení sice bylo trošičku pro kubánku nepříjemné, vyloženě jí hroznýška vadila, ale už spolu spí smotaní do klubíčka. Právě jsou obě svlečené a pod žárovkou nádherně duhově svítí.

Jinak mám konečně nové přírůstky - gonyosoma oxycephala. Po dvou letech jsem pro svého samce sehnala samici. Mlaďoučkou - asi měsíc, moc hezká holka a k ní jsem si přivezla ještě jeden kousek, ale nepodařilo se nám zjistit, co to je. Při pokusu vytlačit hemipenis z kloaky se nám jej nepodařilo objevit, ale při sondování zajela sonda dost hluboko, narozdíl od samičky. Přesto jsem si tento kousek také odvezla, protože byl výjímečně zbarvený - má totiž namodralé bříško oproti všem ostatním mláďatům. Sehnala jsem je až v Přerově a přijela jsem pro ně právě ve chvíli, kdy se chovateli pářil další pár gonyosom, takže jsem měla zážitek. On sám říkal, že se mu to samotnému často nepoštěstí vidět. Měl moc hezké kousky - celkem asi 4 samice a jednoho samce. Přivezla jsem je ve čtvrtek a v neděli jsem poprvé krmila. Připravila jsem se na operaci, jako to bylo s tím prvním samcem, ale oba mě mile překvapili. Když jsem je vzala na ruku a rozdráždila je čerstvým holetem, bez problémů se do něj zakousli. Samičce jsem ho sice musela postrčit do krku, ale ten druhý do sebe hravě v ruce nasoukal dvě holata, namočená v bílku. Takže jsem si splnila jeden svůj sen a teď mě čeká ještě koupě boa constrictor - heteroalbino. Letos mi to nevyšlo, ale chtěla bych příští rok koupit pár, když jsem přišla o ten svůj. 

Tak to je zatím vše s čím se mohu pochlubit, tak už jen popřeji hezký víkend.

Zdraví          Stáňa Hulinová    Stanislava.Hulinova@mumost.cz

Domácí mazlíček anebo jak správně pečovat o svého hada

přeposílám jeden obrázek, který jsem dostal a který mě nejen velmi překvapil, ale i pobavil. Je li možné tohle pak už nevím.

ahoj Martin Lokajíček   lokajicek@cuzzs.cz 

Je to jasné - 

krajta je na rozdíl od hroznýšů zazimovaná. Svinutá v koutě mimo topidla, bez akce a reakce, sice se zakalila, ale jsem zvědav, jak to při svém minimálním pohybu a teplotě zvládne se svléknout. Zato hroznýši! Už přes měsíc s nepatrnými pauzami do TOHO furt buší. Samcovi dokonce nevadilo ani to, že se samice mezitím svlékala - tím myslím, že nepřestali ani v průběhu zakalení. Pak jí nechal pauzu na svléknutí a vyprázdnění a zase jedou dál. Tomu říkám výdrž. A co je zajímavé - vůbec nepotřebovali být od sebe. Žijí spolu jako manželé stále v jednom teráriu, ale rozhodně si nezevšedněli. Tak to jsem zvědav, jestli z toho letos něco bude.

Daimon   daimon1@seznam.cz

Aktivní spolupráce

Dneska jsem krmil krajtu - to byl ukázkový koncert aktivní vzájemné spolupráce:

Protože kůže krajty tmavé je velmi jemná a snadno ji potkani mohou prokousnout (viděl jsem mnoho zjizvených krajtích hlav a není to hezký pohled), je třeba potkana "upravit". Jak?

Omámit čímkoliv je špatné, protože had jakýkoliv preparát také polkne v potkanovi. Velmi neestetické, ba až nehumánní by bylo potkanovi jeho nebezpečné zuby vylomit. Při jakékoliv manipulaci se bude potkan (zvlášť dospělý - krmím potkany, kteří mají bez ocasu délku 25 - 30 cm, ocas u kořene má průměr ukazováku!) intenzívně bránit.

Osvědčilo se mi prostě ho majznout paličkou po palici (dobrá rada od Richarda - vždycky si vzpomenu, díky!). Zcela ho to rozhodí a pokud se to povede, bývá chvilku natolik omráčen, že je zcela dezorientován - a to je optimální chvíle pro podání krajtě. Samozřejmě že předpokladem je had, který po kořisti jde ihned, protože během půlminutky se potkan probere a celý efekt by byl k ničemu. A tady právě nastupuje ta aktivní spolupráce: krajta se připraví u dveří a čeká. Vyndám potkana, majznu, podám, ona se ujistí, že v dostřelu nemám ruku (skutečně!), chňapne ho bezpečně za zátylek a svine se s ním na desce. To už se potkan probírá, leč na vše už je pozdě ...

Takhle jsme si to ještě 2x zopakovali, pak jsem ji pohladil a zkontroloval, zda přece jen nedošlo k nějakému poranění (ano, i bezprostředně po krmení si to dobře vychovaná krajta nechá líbit a NEÚTOČÍ, ačkoliv mnohé publikace tvrdí opak), svinula se v rohu do spokojeného klubíčka, já jsem pouklidil, nakropil Lignocel a na další dva měsíce máme klid :o))

Ahoj  Daimon   daimon1@seznam.cz

Heloderma...

Zdravím, při sobotním nudění jsem narazil na Vaše stránky. Chtěl bych reagovat na senzaci evropského formátu s odchovem heloderem v ZOO Jihlava. Vím o minimálně dalších dvouch chovatelích v ČR, kterým se daří odchovy každý rok. Problém je v tom, že v ČR není dostatek chovných zvířat. Kdyby tomu bylo jinak, již dávno by si je mohlo dovolit více teraristů. Je škoda, že při ceně cca 30000 Kč za mládě jdou všechna odchovaná mláďata do Německa nebo do Rakouska. Je však otázkou času, kdy tato zvířata začnou být běžnější. Přeji chovatelské úspěchy Vám i čtenářům Vašich stránek...

S pozdravem Tomáš Mazuch    Tomas.Mazuch@quick.cz 

Odpověď

Vážený pane, děkuji za Vaší reakci na odchov heloderm v jihlavské zoo - mám vždycky dobrý pocit, když moje stránky motivují čtenáře k jakékoliv odezvě, ať již je kladná, nebo záporná.

Vzhledem k tomu, že ještěři nejsou zrovna mojí specializací, přiznám se, že jsem byl jsem docela překvapen jejich odchovem v ČR mimo specializované, veřejné instituce. Opravdu jsem netušil, že mezi českými chovateli jsou šťastlivci, kteří helodermy nejen z úspěchem chovají, ale i pravidelně rozmnožují. Je zřejmé, že díky špatné dostupnosti bude chov těchto zvířat v našich podmínkách ještě nějaký čas spíše raritní záležitostí. Ekonomicky silnější teraristé v USA či západní Evropě, nemají určitě o chovný materiál nouzi, což se zákonitě projevuje jak v celkovém počtu chovaných jedinců, tak i odchovaných zvířat (to není samozřejmě jen otázka heloderm). Přesto věřím tak jako Vy, že se tito jedovatí krasavci mezi našimi teraristy časem rozšíří a jejich cena klesne na únosnou hranici akceptovatelnou i amatérskými chovateli. Určitě by stálo zato (tak jak to cítí i ředitel jihlavské zoo V.T.Jiroušek), soustředit co nejvíc jedinců chovaných v ČR na jedné stanici, a z vybraného chovného materiálu namnožit co největší, budoucí českou populaci těchto zajímavých ještěrů. Bohužel jak určitě sám víte, jde jen o jakési zbožné přání - asi se u nás těžko najde chovatel, ochotný poskytnout své vzácné zvíře za účelem zvýšení jeho populace a tím i snížení jeho tržní hodnoty. Je to opravdu škoda, samotný odchov heloderm v ČR by zřejmě nebyl až takový problém (zrovna včera běžel na kanále National Geographic Chanel dokument o chovateli, který je v teráriích množí zcela běžně), hlavní překážkou bude skutečně nedostatek chovných, geneticky nepříbuzných zvířat . 

Přeji hezký den   Richard  Horčic

Zdravím a přeji Vám hezké svátky i Nový rok.

Hadi jsou zazimovaní a tak je trochu více času ,to je klad přechodu na evropskou herpetofaunu ,ale jak říká má žena, tehdy jsem věděla podle barvy co kde je a teď jsou všichni hadi hnědý. Pravda pro syna mi zůstaly ještě korálovky a užovky červené ,ale ač jsou barevné ,taky spí. Podařil se mi ovšem další odchov ,Elaphe scalaris, dvě nádherná mlaďata, bohužel zbytek snůžky umístila samice do misky s vodou a ač jsem je vyndal hned jak jsem je objevil, nic z nich nebylo.

S pozdravem Karel Bartík   Karel.Bartik@cz.linde-gas.com 

Dobrý večer,

i já velmi rád přispěji do názorové a poznatkové sekce vašich velmi dobrých a zajímavých stránek.

Je to 8 měsíců co jsem si k mým leguánům,agamám,gegončíkům,osmákům  a užovce černé koupil asi 40cm dlouhou krajtu písmenkovou,od první chvíle sem nechápal proč je všude "zatracována",označována za vzteklého, agresívního,kousavého a vůbec nepříjemného hada absolutně se nehodícího k chovu.Je mi jasné že autoři mluví většinou ze zkušenosti a i proto vznikl tento"článek",nechci samozřejmně chov doporučovat či názory vyvracet, jen píšu o svých zkušenostech. Dnes má tato "tkanička" 150cm a když žrala vpohodě 30myší za měsíc  a jen jí prošly a mohla znovu přešel sem na malé podkany kterých zvládne 5 a klidně tráví 20-30 dní,pak se ukázkově vyvenčí(její stolice se začíná podobat stolici většího vlčáka) a druhý den může yačít krmení dravé zvěře.

Svlékala se předpisově každých 40dní,nyní přešla na 55,tak uvidíme.Svléká se krásně,v kuse a bez problémů, terárko má nyní 70cm dlouhé,sháním delší ale na jaře stavím terarijní místnost kde bude mít terárium 4m dlouhé, 2m široké a stejně dlouhé které jí i při jejích 6m v dospělosti bude dostačující nehledě na její častý pobyt mimo terárium. Tuto krajtu už od jejího koupení min 1-2krát týdně vyndavám z terária a "chovám",je fakt že občas se jí netrefim do nálady a to při vyndavání syčí aby dala najevo že dnes chovat ne,podrbu jí na hlavě a pkračuje-li odmítavý postoj je vrácena do terárka které ještě v rozčilení projede ale pak zajede pod přístřešek,stočí se do klubíčka a spokojeně usne,jediné co nechápu a nikde sem to nevyčet že většinou při svém výletu mně pomočí spolu s jakousi zapáchající tekutinou ale není to tím že bych jí zmačknul moc nebotˇji držím a podpírám pootevřenou dlaní obou rukou,možná mi poradíte Vy.

Jinak je to vzorný a krotký chovanec který se zcela vymyká tomu co o ní píše literatůra.Budu se těšit na Vaší odpovědˇa Váš názor. Před měsícem si má přítelkyně koupila 40cm dlouhé mládě krajty královské která na rozdíl od mé při chování nesyčí a nenadává ale jak sám víte tyto krajty jsou přítulné a krotké čímž nechci říci že by má nebyla.

Těším se na odpovědˇa i radu.  HONZA   AGUTI@seznam.cz 

Odpověď

Vážený pane, děkuji za příspěvek, který se samozřejmě brzy objeví v rubrice "Postřehů".

Jsem rád, že Vám Vaše krajta dělá radost a že dobře prosperuje. Není ovšem pravdou, že je tento druh nějak zatracován, - jen bývá v literatuře upozorňováno na její případnou agresivitu a kousavost, která je některým jedincům vlastní. To je myslím v pořádku. O individualitě a rozdílné povaze hadů bylo již hodně napsáno a možná jste se o tom dočetl i na mých stránkách. Ne každý had má stejnou povahu a zatímco jeden bude velice útočný, druhý může být naprostý mistr klidu. Jedná se pochopitelně o zkušenosti  chovatelů, kteří měli tu čest se tomuto druhu věnovat. To, že máte klidného a vyrovnaného jedince Vám ze srdce přeji a jen doufám, že to tak zůstane i nadále. Není nic smutnějšího, než když chovateli přeroste jeho had takříkajíc "přes hlavu" a pak neví, jak se ho zbavit. Věřím, že toto nebude Váš případ.

Co se pomočení hadem týče, není zase tak neobvyklá věc. Hadi nejsou zrovna zvířata na pomazlení jako třeba psi nebo kočky, kteří si přímý kontakt s člověkem často přímo vynucují. Vyloučení zapáchající tekutiny je jen jakýsi druh obranné reakce na vyrušení, kterým chce had naznačit: "Vidíš, měl si mě nechat na pokoji, teď to máš!" Vylučování tohoto sekretu tedy není podmíněno nějakým mačkáním a zvíře ho může vypustit prakticky kdykoliv to uzná za vhodné. Určitě se tedy nejedná o nějakou nemoc či poruchu, tato obranná reakce je naopak známá u poměrně široké skupiny podřádu hadů. Jinak krajty královské opravdu nesyčí a dokonce ani nezastrašují s otevřenou tlamou, jak to dělají někteří hroznýši, nebo velké druhy krajt. Třeba můj samec p.r. je poměrně kousavý a útočí na ruku z připraveného "esíčka", kdykoliv se přiblížím. Samice je naopak velké dobračisko a jak se říká, nechala by si na hlavě dříví štípat.

Přeji mnoho úspěchů a s pozdravem   Richard  Horčic

Pane Horcic,

velmi Vám děkuji za odpovědˇ.Jsem rád že vypuštění zapachající tekutiny je pouze obraná reakce,dnes sem ji  opět "venčil" a situace se opakovala ale jakmile toto provede nechá se "drbat"na hlavě a za občasného propátrání okolí jazykem je v ůplném klidu a z "výrazem"světce leží na klíně jako by se absolutně nic nestalo a zprvu zrychlený dech z naštvanosti přechází v klidné oddychování. Dech se zrychlí zase při vkládání do terária,párkrát projela přístřešek ale když na ní mluvím klidným hlasem tak se rychlost šmejdění zpomaluje,udělá poloklubko s hlavou kemně,zastaví se,položí hlavu na tělo a jakoby poslouchala.Pomalu zavřu terárium a když tam zachvíly nahlédnu vidim jen tělo.Krajta usnula. Pokud tráví nebo je vyprázdněná alé nemá hlad dokáže spát 24hodin.Samozřejmně že hadi nejsou tvorové k mazlení,tahání,hraní či tomuto podobným činnostem a ani já toto nechci a nechtěl sem,hada vyndavám jen pro zvyk na manipulaci,doteky a kontakt s chovatelem aby byl i v dospělosti zvladatelný a klidný.Mám ho jednak že mám rád hady a pak na koukání spolu s radostí jak roste že je zdravý a spokojený. Toto mi zcela stačí a i proto při vyjmutí hada ho nenˇuchnˇám ale nechám volně ležet na klíně nebo válendě a jen na něj polohlasně mluvím a drbu na hlavě a on....leží a poslouchá,no není to krásný?
Nemusíte mít strach,nepatřím mezi ty horší "chovatele"o kterých se m.j zminˇujete i na svých stránkách.Jak sem již psal najaře buduji celou terarijní místnost pro všecny mé chovance ale největší terárko bude mít písmenková,rád bych celý provoz: teplota, vlchkost,světlo,větrání bylo řízené počítačem.Vím že to jde ale musím sehnat program,odpovídající počítač mám. Dobře si uvědomuji velikost a váhu dospělého jedince krajty písmenkové i její věk a vše tomu podřizuji a snažím se nic nezanedbat a doufám že se mi to zatím daří a i proto jsem rád že sem našel Vaše a Damiánovy stránky a KONTAKT NA vÁS,myslím si že nebudete proti si dopisovat a budu-li mít nějaký problém poradíte mi nebotˇjste v oboru déle a hlavně máte praktické zkušenosti. Vy chováte taky krajtu písmenkovou ?Velmi zajímavý je Váš postřeh co se týká krmení dospělými podkany,mám sice ještě čas ale jen maličkost,nevím už kdy ale v televizi v pořadu p.KRAUSE Zeživota zvířat krmil chovatel hroznýše královského evidentně dospělým pokanem,had ihned zaůtočil a podkana zadusil a začal požírat.Je rozdíl v krmení hroznýšů a krajt nebo je lépe omračovat preventivně,mluvíme-li o postupném podávání potravy a né naházet třeba 5 podkanů a odejít do práce což je podle mne absolutní nezotpovědnost a hazardování s životem a zdravím hada. Mám tedˇ3 hady,dvě krajty a jednu užovku černou a krmím po jedné myši nebo podkanovi a až to sežere dávám další,krajty krmím večer a užovku přes den, doposud zaplatˇpámbu bez jakýchkoliv problémů,všechny krásně žerou pravidelně mají stolici a slékají se v celku i s brýlemi, občas písmenková svleče konec ocasu zvláštˇale během celkového svlékání.

Těším se na Vaší odpovědˇa zatím  nashledanou,HONZA  AGUTI@seznam.cz

Odpověď

Dobrý den a děkuji za bleskurychlou reakci na mou odpověď. Těší mě, že se Vám hadi líbí a že v jejich chovu nacházíte potěšení. Počítačem řízené terárium je vskutku lákavá věc, i když ruku na srdce - běžný terarista úplně vystačí se spínacími hodinami, případně s termostatem na hlídání teploty. A to především za předpokladu předimenzovaného tepelného zdroje, který by mohl eventuelně hady "uvařit". Ovšem vzhledem k tomu, že se chystáte zbudovat samostatnou terarijní místnost zřejmě s mnoha nádržemi (což Vám docela závidím), mohl by Vám řídící počítačový systém značně usnadnit a zjednodušit práci.

Zajímavé jsou Vaše postřehy o chování krajty, obávám se však, že i když v klidu leží a možná Vás i pozoruje , určitě při tom neposlouchá. Všem hadům totiž chybí vnější ucho a Eustachova trubice a proto jsou na zvuky šířící se vzduchem úplně hluší. Proto jestli na Vaší krajtu budete mluvit klidným hlasem nebo na ni křičet, zřejmě jí to bude naprosto jedno, neboť Vás stejně neuslyší. Hadi však dobře vnímají vibrace a chvění podkladu, takže například dobře ví že přicházíte, nebo že na druhé straně terária šustí myš. Šeptat na hady je tedy zbytečné, určitě je ale vhodné vyvarovat se prudkých pohybů a zacházet s nimi pokud možno mírně. Jinak krajtu písmenkovou vzhledem k omezenému prostoru v současnosti nemám, i když i jí jsem měl možnost před lety chovat. Omračování potkanů není sice můj vynález, ale s úspěchem jsem ho také používal. Je vhodný pochopitelně i jako prevence, neboť vystresovaný potkan by mohl v panice na hada zaútočit a zle ho pokousat. Větší hladový had zpravidla bez problémů zdolá i neomráčené zvíře, ale vždy je tu riziko jeho poranění. Potkan má zuby velice tvrdé a ostré, na které doplatil už nejeden chovatel. Podávání krmných zvířat je myšleno samozřejmě postupně, víc hlodavců najednou v omezeném prostoru terária může hada natolik dezorientovat, případně vyděsit, že místo lovení zaleze do úkrytu a raději nežere.

Tak, to by myslím mohlo být všechno, na případné dotazy Vám samozřejmě milerád odpovím, jen prosím berte ohledy na to, že nejste zdaleka sám, kdo mi píše. Pošta mi poslední dobou zabírá stále více času, neboť dopisovatelé přibývají. Nezlobte se že Vám to takto říkám, ale pochopte, že není v mých silách si se všemi dopisovat, snad až budu jednou v důchodu a nebudu chodit do zaměstnání.

Přeji hezký den,  Richard  Horčic

PS:  Kolega, jehož stránky jste na internetu našel si neříká Damián, ale Daimon....

Dobrý večer,

ano,počítač pro teraristu v běžném provozu není nutný ale terarijní místnost s 10-12 ti terárii si o toto řešení přímo říká a budu velmi rád až toto bude fungovat neodmítnete-li i z kolegou Daimonem mé pozvání a přijedete se podívat,bude mne zajímat Vaše hodnocení. Nemusíte mít obavy,vím jaké následky může mít použití příliš velkého zdroje tepla,raději několik slabších a na sobě nezávislých než jeden hlavní s velkým výkonem.Teoreticky mám vše naplánováno a rozkresleno, člověkem na poč.program konče a nyní začne praktická část abych nejdéle v dubnu mohl začít stavět,po dokončení naběhné "zkušební provoz" o délce 14-dnů kdy se budou vychytávat mouchy,bude-li po této době vše ve 100%-ním pořádku mohou se obyvatelé nastěhovat.
Krajta neslyší ale chová se tak jako by slyšela.Včera proběhlo krmení a dneska mám z hada jen"černou díru",jinými slovy jen pár závitů bez hlavy.Zpořádala 6 12-ti centimetrových podkánků.Tedˇpřez zimu je mizérie,myší málo a malý podkani taky nejsou.Můj chov se teprve rozjíždí ale včerejší podkani už byli moji a myši už maj taky třetí děti ikdyž zrovna myši dlouho nešli,stačilo je přemístit do jiné místnosti a ejhle,myši nejenže rodí vpohodě ale už své mladé nežerou,problém byl ve velké přítomnosti predátorů a tím stresu myší. Absolutně netrvám na okamžitých odpovědích protože vím že nejsem sám,prostě až budete mít čas nebo na mne příjde řada tak odepíšete.
Krajta královská mé přítelkyně je stále v ůkrytu a nevyleze ani při krmení,prostě čeká až jí tam myš vleze,nevím je-li to tím že je malá 45cm a bojí se,nebo je líná.Přítelkyně sice říká že je to normální a že porovnávání chování krajty písmenkové a královske nejde a vtom je že je celý můj  problém.Je pravda že má přítelkyně dlouho pracovala v Pražské ZOO u plazů tak si myslím že o tom něco ví ale stejně.

No,to by asi bylo vše,mějte se dobře a až budete mít čas tak odepište,zatím nashledanou. HONZA  AGUTI@seznam.cz

Odpověď

Dobrý den, konečně se dostávám k tomu, abych Vám odepsal, byl jsem téměř celý minulý týden pracovně mimo bydliště.

Vypadá to, že to chystáte opravdu rozjet ve velkém - dvanáct terárií je už celkem slušná pěstírna, u které se počítačově řízený provoz zřejmě skutečně vyplatí. Podle Vašeho dopisu máte vše dokonale naplánované a promyšlené, takže mi nezbývá, než Vám popřát hodně štěstí. Vyrozuměl jsem, že máte i vlastní chov krmných hlodavců, což si já bohužel v panelákovém bytě (s dvěma dětmi a manželkou) a také z časových důvodů nemohu dovolit. Je to pochopitelně výhodné nejen z důvodů nezávislosti na vnějších zdrojích, ale i proto, že můžete sám ovlivnit složení a kvalitu potravy podáváním
dostatečného množství minerálních látek a vitamínů. Předpokládám, že pracovala-li Vaše přítelkyně v pražské zoo, budete také z Prahy. Bohužel se do Prahy dostanu opravdu jen jednou za čas, tak nevím, bude-li v mých silách navštívit Vaše hadí království. Možná by návštěvu uvítal kolega Daimon, s kterým jsem také již nějaký čas v kontaktu.

Jinak přeji hodně štěstí a úspěchů v budování Vašeho "serpentária" a ať Vám to vychází.

Richard  Horčic

I.   II.   III.   IV.   V.   VI.