Rozmnožování hadů

°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°

Pokud se pokusíme své hady rozmnožit, měli bychom vybírat hlavně zdravá a plně dospělá zvířata. Slabí a nedospělí jedinci totiž nedávají záruku kvalitního potomstva. Dáváme pokud možno přednost zvířatům odchovaným v zajetí, která jsou dostatečně adaptovaná na chov v teráriích. Samci hadů se od samic liší hlavně velikostí, někdy zbarvením a také délkou a sílou ocasu, (samci ho mívají silnější a delší ). Na první pohled je to jednoduché, ale ve skutečnosti lze nejspolehlivěji určit pohlaví tenkou zaoblenou nerezovou sondou, nebo genetickým vyšetřením krve. Pokud nemáme dostatečné zkušenosti, určování pohlaví sondou raději přenecháme zkušenému teraristovi, nebo veterináři. Neopatrným vyšetřením totiž můžeme hadovi poškodit pohlavní orgány a zapříčinit tak jeho neplodnost.

Na rozdíl od obojživelníků je u plazů oplození vždy vnitřní. Zárodky hadů se vyvíjejí v kožovitých vejcích, která jsou snesena buď krátce po oplození ( vejcorodí - těch je většina ), nebo jsou zadržována v rozmnožovacím ústrojí samice až do doby líhnutí mláďat ( živorodí, nebo vejcoživorodí ). Vejcoživorodost je většinou spojena s výskytem druhu v drsnějších zeměpisných šířkách, či vyšších nadmořských výškách. Vejce hadů jsou přizpůsobena k vývoji na souši, zárodky dýchají skrz pružný, kožovitý obal atmosférický kyslík a potopeny pod vodu se rychle udusí. Přesto však potřebují ke zdárnému vývoji poměrně vysokou vlhkost. Při nízké vzdušné vlhkosti vajíčka zasychají a zastavují vývoj, příliš vysoká vlhkost zase vede k plesnivění vajec. Také teplota je velice důležitá.

Mezi sebou se hadi poznávají zrakem ale hlavně čichem. Samice připravená k páření vydává charakteristický pach, který samec vnímá pomocí jazyka a Jacobsonova orgánu. Po vzájemném shledání a prodělaném rituálu, který se u každého druhu trochu liší se samec se samicí spáří.Samec většinou samici pronásleduje, vlní se a rychlým kmitáním jazyka vnímá její pach. Při tom se jí snaží obtočit zadní část těla a hlavu pokládá přes její hřbet. Nakonec se hadi propletou svými ocasy dojde ke styku kloak obou jedinců. Spojení je různě dlouhé, ale může trvat i hodně přes hodinu.

Snůška vajec bývá uložena na místa zahřívaná buď slunečním zářením, nebo rozkládajícím se a tlejícím organickým materiálem. Tím veškerá péče o potomstvo končí. Výjimku tvoří někteří hadi, kteří se o svá vejce starají ( např. krajty, které zahřívají vejce vlastním tělem ). Většina hadů má časově omezenou rozmnožovací zónu a tudíž málokdy více než jednu snůšku vajec za rok. Délka inkubační doby je velice rozdílná a to i pro vejce jednoho druhu. Všeobecně platí, že s vyšší teplotou se zkracuje inkubační doba i doba březosti. Je nutné zachovat teplotu vhodnou pro jednotlivé druhy. Nízká teplota vede k zastavení vývoje až k odumření zárodku, vysoká teplota naopak vede k překotnému vývoji, zárodky nestačí vyzrávat a mláďata se rodí nevyvinutá, různě deformovaná a nakonec většinou také umírají.

Vejce hadů v zajetí ukládáme do inkubátorů, neboť v teráriích nemůžeme zabezpečit vhodné podmínky k inkubaci. Pozor ! Vejce ukládáme ve stejné poloze, v jaké jsme vejce nalezli, nikdy je neotáčíme ! Otočení žloutku hadího vejce vzhůru nohama totiž často vede k zastavení vývoje a tím odumření embrya.

Vhodný a jednoduchý inkubátor ( viz. nákres ) snadno vytvoříme z akvária, naplněného do určité výše vodou. Ta se ohřívá akvaristickým topným tělískem, opatřeným termostatem. Vložená očištěná cihla je ponořena až po horní okraj ve vodě. Na cihle je položena hliněná nádoba naplněná substrátem, do kterého jsou vejce buď zahrabána, nebo volně položena na povrchu. Vlastní inkubační prostor a substrát se musí dát snadno omývat a desinfikovat. Vzduch nad hladinou se musí také ohřát na potřebnou teplotu, ale vejce při tom nesmí zasychat. Proto vyhřívací těleso umístíme mimo jejich dosah. Potřebnou teplotu udržujeme spolehlivým termostatem, kontrolujeme přesným teploměrem a vlhkost kontrolujeme vlhkoměrem. Jako substrát v líhni používáme různorodý materiál, může to být rašelina s pískem, čistý písek, perlit, molitan, křemelina,  pemza, rašeliník, vermikulit, lignocel aj.

________________________________________________________________________

Inkubátor s vodní lázní: 1- akvarijní topné těleso s termostatem (100-200W), 2 – dětská molitanová podložka, 3 – cihla, 4 – čidlo kontaktního teploměru, 5 – vodní lázeň (2-3 cm nad topné těleso), 6 – elektronický ukazatel kontaktního teploměru, 7 – orientační lihový teploměr, 8 – víko s podlepenou dětskou plenou proti odkapům.                Podle nákresu Pavla Böhma

 _________________________________________________________________________

Mláďata hadů proříznou vaječnou blánu pomocí tzv. „vaječného zubu„ – je to výrůstek na nose, který brzo po vylíhnutí zanikne. Obvykle po prvním svlékání přijímají malé neosrstěné hlodavce ( podle velikosti ) a velice rychle rostou. Někdy se stává, že mláďata narozená v zajetí odmítají potravu, v tom případě je nezbytné malé hady uměle nakrmit potravou vhodné velikosti. Zpravidla již po několika násilných nakrmení si začnou potravu sami lovit. Mláďata krmíme až 2x týdně a nezapomínáme na dostatek minerálních látek a vitamínů.

 Richard  Horčic